Vraceli jsme se od vůdce badinanských Kurdů. Když jsme došli na poslední návrší a mohli přehlédnout údolí vyznavačů ďábla, uviděli jsme ohromnou hromadu klestí v blízkosti domu Alího Beje. Na stavbu hranice dohlížel pir Kamek a čas od času přihazoval kusy skalní pryskyřice. „To je obětní hranice,“ vysvětloval Alí Bej. „Co se bude obětovat?“ zeptal jsem se.
Ve stínu padišáha II. – Divokým Kurdistánem
