Zabýval jsem se od druhé balkánské války plánem, usmířit Srby a Bulhary, neboť jsem očekával vetší válku v nedaleké době a obával jsem se proto nepřátelství obou národů. Mluvíval jsem občas v tom smysle s některými Srby a Bulhary. Když na jaře 1914 dobrý můj známý Srb dlel v Praze, smluvil jsem s ním celý plán; odejel domů a vrátil se s dobrými nadějemi, že vedoucí mužové v Bělehradě jsou ochotni ke smíru i k ústupkům. Další postup měl být, že pojedu do Paříže a Londýna a získám tam vlivné státníky, aby pomohli v Bělehradě a Sofii tlačit a aby pro plán byl získán tisk francouzský a anglický; do Petrohradu jsem snad jet nemusil, stačilo promluvit s ruskými velvyslanci a působit mimo to na Petrohrad Paříží a Londýnem. Z Paříže bych byl jel do Sofie přes Cařihrad; z Bělehradu radili, abych nejezdil na Bělehrad, Bulhaři že budou důvěřivější, když k nim přijedu z Londýna a Paříže přímo. Dobrá myšlenka – jenže Sarajevo a dokonce pak rakouské ultimatum Srbsku můj smiřovací plán pohřbily.
Světová revoluce
