Slunce se chýlilo k západu. Horko bylo ještě však stále úmorné, a proto jsem ležel ve stínu svého jízdního velblouda, zatímco ostatní členové karavany se usadili kolem kalné, nechutné vody a poslouchali chlubné řeči mého sluhy Kámila. Rozuměl jsem každému slovu a se skrytým potěšením jsem poslouchal, jak se snaží na ně udělat dojem mými nesčetnými přednostmi. „Ty se jmenuješ Abram ben Sákir a jsi bohatý muž, pravda?“ zeptal se bohatého kupce z Murzúku, který seděl vedle něho. „Kolik platíš svým průvodcům na této cestě za den?“

Klikni a listuj »