Dne 1. února 1887 narazila loď Lady Vain na vrak a ztroskotala na 1° jižní šířky a 107° západní délky.
5. ledna 1888 – tedy jedenáct měsíců a čtyři dny poté – byl můj strýc Edward Prendick, který se nepochybně nalodil v Calau na Lady Vain a byl od jejího ztroskotání považován za mrtvého, nalezen v malém otevřeném člunu na 5° 3′ jižní šířky a 101° západní délky. Jméno člunu bylo nečitelné, ale pravděpodobně patřil rovněž pohřešovanému škuneru Ipecacuanha. Strýc sice vyprávěl o svých prapodivných osudech, ale všichni ho považovali za choromyslného. Později prohlásil, že neví, co se s ním poté, co opustil Lady Vain, stalo. Jeho choroba tehdy odborníkům zavdala podnět k debatě jako zajímavý případ ztráty paměti po přestálých fyzických i duševních útrapách.