Bylo to v šerých dobách dávné minulosti, když jednotliví duchové jako osamělé včelky prvá zrnéčka lidského vědění snášeli, k sobě je připojovali a tak základ kladli k budově, která dnes, po tisíciletích, vyrostla v dílo obrovské, jež svědkem jest síly lidského ducha. Jako před nepřemožitelným velikánem stojíme před tímto dílem, a čím hlouběji v ně chceme vniknouti, čím výše snažíme se po něm vylézti, tím jasněji poznáváme konečnost svého duševního života, a i nejsmělejší lidský duch musí doznati, že mezi individuálním věděním a dovedením a onou velehorou vědy otevírá se propast, kterou překlenouti žádný smrtelník nedovede.
Listy matkám o výchově
