Ne zle povědíno jest od jednoho mudrce, že lidé v tomto světě vyvýšení slávy a duostojenství urozenosti své nedosahují toliko rozením a během tímto přirozeným, kterýž všemu lidskému pokolení rovný a obyčejný jest, ale docházejí poctivosti a slávy svého pravého urození ctností, svým ctným, chvalitebným a šlechetným chováním, tak jakž i jiný také o tom pověděl: non natura, sed virtus facit nobiles, to jest: ne rození, ale ctnost činí lidi urozené, slavné, znamenité a vší chvály hodné. Nebo chlubiti a honositi se toliko statečností a udatností, ctným a šlechetným chováním předkuov svých a jich v tom nenásledovati, než býti statečným při krčemních šarvátkách, takovým všem k větší hanbě chlauba jich bývá nežli k jaké pochvale a poctivosti. A taková jich chlauba dobře muož se připodobniti minci, kteráž v jedné krajině mnoho platí a svau cenu vysoko má, a jinde nic. Tak jejich to honošení toliko u ních samých vysokau cenu má, ale u jiných za dosti málo aneb zhola za nic se nepokládá.

Klikni a listuj »