Alenka – dokud ještě byla s rodiči ve své rodné Anglii, říkali jí Alice – už začínala mít dost toho nečinného sedění vedle sestry na břehu řeky: jednou nebo dvakrát nahlédla do knížky, kterou sestra četla, ale tam nebyly vůbec žádné obrázky nebo rozmluvy – „a co je po knížce,“ myslila si Alenka, „ve které nejsou obrázky, ba ani rozmluvy?“ Přemýšlela tedy – jak nejlépe mohla, neboť byl horký den, a to ji dělalo ospalou. a hloupou – stojí-li pěkný věneček za to, aby vstala a sbírala květinky, když tu náhle kolem ní přeběhl Bílý Králík s červenýma očima.
Alenka v říši divů
