New Orleans, hlavní město orleánské farnosti ve státě Louisiana, je nejdůležitějším obchodním střediskem celého jihu Spojených států. Leží asi sto sedmdesát kilometrů od ústí Mississippi, vklíňuje se jako srpek půlměsíce mezi řeku a jezero Pontchartrain, a má už ve všem všudy ovzduší a ráz jižních měst. Ve starších čtvrtích, ve špinavých úzkých uličkách s domy i domky zdobenými spoustou balkónů, arkýřů a loubí se v temných, zastrčených zákoutích dost často schovává, co se štítí denního světla. Člověk se tu setká se vším možným. Žijí tu lidé všech barev, od bělochů s kůží chorobně bílou až po ty nejtmavší negry s kůží jak nejčernější uhel. Po ulicích i v zapadlých hospůdkách vyhrávají flašinetáři, chraptí potulní zpěváci a až do ohluchnutí drásají uši kytaristé. Muži se hádají a vzrušeně po sobě pokřikují, ženské bez přestání vřeští a piští. Po chodníku vleče nějaký rozzuřený námořník za cop Číňana, pár kroků dál se rvou jak psi dva černoši, a ještě je povzbuzuje dav chechtajících se čumilů. A za rohem se mydlí dva nosiči, kteří nechali náklad nákladem a ostošest do sebe buší; třetí přiběhl, asi je chtěl usmířit, ale dokázal jen to, že ti dva se na něho vrhli společně a častují ho teď ranami, které si před chvílí rozdávali mezi sebou. A v přístavu, v němž se vedle sebe tísní desítky nejrůznějších plavidel, od nejmenších bárek až po velké nákladní lodi, se chumelí na molu další stovky lidí, pobíhajících zmateně mezi obrovskými balíky bavlny, nespočetnými sudy a bednami a nejrůznějšími vozy a vozíky. Vládne tu prostě nepopsatelný ruch a zmatek a cestovatel by přísahal, že se ocitl někde na orientálním tržišti.
Vinnetou II.
