V demokracii moc vládní drží celý národ sám, nikoliv jednotlivec nebo některá vynikající třída. Ne tak, že lid ve vší početnosti třímá otěže úřední moci, nýbrž že jeho úhrnná vůle dozírá na všechny, kdo provádějí úkony vládní. Někteří se domnívají, že demokracie neprospívá nikterak svobodě individuální, t. j. pokud možno volnému pohybování jednotlivce ve vlastním jeho oboru, nýbrž že vede spíše naopak k valnému obmezování svobody jednotlivce mocí státní. Vždyť v zápasech sociálních vždy více se uplatňuje zásada sdružování slabých, která se stává tvořivým činitelem ve vývoji společnosti a přináší cítění a zájmy kolektivní, hromadné, které jsou zdánlivě v rozporu se snahami individuálními. Ale demokracie otevírá veřejnou správu všem schopným a má usilovat, aby ti, kteří se pod jejími prapory ujmou veřejné správy, uplatnili tu své talenty a vyvinuli své osobnosti. Tomuto úkolu může však dostáti plnou měrou jen tehdy, když rodiny budou strážkyněmi sebeurčení svých dětí a budou dodávati státu občany kulturně i mravně vyšší jakožto složku kulturně a mravně vyššího celku, jímž jest demokracie.
Jak vychovávati děti v rodině
