Kazan ležel bez hlesu a bez hnutí, šedivý nos položený mezi předními tlapami, oči přimhouřené. Sama skála by se snad nezdála neživotnější než on – neškubl na něm sebou jedinký sval, nepohnul se jedinký chloupek, nezachvělo se víčko. A přece každičká krůpěj divoké krve v jeho skvělém těle bouřlivě kolotala v rozčileném vření, jaké v životě ještě nikdy nezakusil. Každičký nerv a žilka jeho obdivuhodného svalstva byly napjaté jako ocelový drát. Čtvrtinou krve čistý vlka ze tří čtvrtinstatný severský vlčák, prožil čtyři léta svého dosavadního života v divočině. Už pocítil muka hladovění. Už věděl, co to znamená mrznout.
Vlčák Kazan
