Jednoho odpoledne jsme se utábořili u několika usychajících borovic. To jsme byli již hluboko ve sluncem vyprahlé pláni, porostlé šalvěji. Po rychlém soumraku začal vát chladný pouštní vítr. I mormoni, kteří s námi jeli tím písčitým krajem jako průvodci, zapomněli na své večerní písně a modlitby. Naše malá, unavená a tichá skupinka se sesedla kolem táborového ohně. Když se k nám z hloubi melancholické noci přikradlo jako stíny pár potulných Navahů, přivítali jsme je s radostí. Byli to mírumilovní Indiáni, kteří chtěli prodat nějaké přikrývky nebo náramky.

Klikni a listuj »